Tak tedy.

Regards For My Queen bude má první sériová a samostatná povídka tady na blogu, a pravděpodobně mým největším projektem vůbec. K tomu, co za povídku to bude -- počítám, že psychologický román, rozvádějící mysl dospělého člověka. Jakého, to se dozvíte sami. A jste-li mým SB, tím spíše doporučuji, abyste RFMQ četli, jelikož jen sepsání první kapitoly mi zabralo měsíc a dva týdny hrubého času a vkládám do toho opravdu co nejvíc ze všech povídek, které jsem kdy napsala. Tato kapitola má čtyři a půl stránky.

Na tuto povídku možná narazíte i na jiných blozích -- konkrétně na jednom dalším, na kterém budu tuto povídku zveřejňovat. Mou osobní stránku, tedy issues.xf.cz (na které je tedy hodně málo), tohoto příběhu také neušetřím, dnes jsem ale vyždímaná do sucha, takže počítám tak se zítřkem nebo pozdějším dneškem. A nebo až po příjezdu domů, abych mohla text převést do HTML v klidu a bezpečí svého pokoje a ne hotelového pokoje.

Ano, mimochodem jsem v Dublinu. Zatím si to tu užívám, mám zásobu komiksů na celý život a zážitky jakbysmet.

Ale ať z toho neudělám další pětistránkovou kapitolu -- k povídce.

Jak vidím, dlouho jsem tu nebyla. Zamotala se mi škola, povinnosti, psaní povídek, přátelé a a jiná povyražení, která byla o prázdninách.

No, nebudu to dlouho protahovat, slečna de Extasy mi poslala další díl naší společné povídky (ač působí trochu zmateně, je do ní vkládána stále stejná láska jako při prvních dílech) a domluvily jsme se (konečně) na dalším pokračování. Doufám, že se vám nadcházející děj bude líbit stejně jako mně.

Nicméně, pomalu, ale jistě se blíží zveřejnění první kapitoly jednoho z mých největších projektů vůbec. Mám kvůli nedostatku času však napsány jen tři strany z připravovaných pěti, a tak si budete muset ještě počkat. Doufám, že to pak bude aspoň stát za to.

Nejnovější. Napsána 3. března 2011, obrázek vytvořen 11.6.2011.

Stará báseň. Napsáno někdy kolem začátku dubna 2010. Obrázek vytvořen 23.4.2010.

Jak jsem slíbila, pod perexem najdete jednu z poskromna mých kreseb. Má název The Bird, tedy Ptáče.

LÉTO JE TADY!

...Nesnáším léto.

Dobrou zprávou na létu však je, že máme na dva měsíce klid od školy. Po letošním roce se jenom modlím, aby se učitelky matematicko-chemických věd slitovaly, abych byla upřímná.

Dnes vyrážím na Sonisphere festival. Připravovala jsem se na Misfits, Stone Sour, Alice In Chains a Anthrax, ale bohužel se zdá, že stihnu jen KoRn a Iron Maiden. Hlavní ale je, že se učastním.

Iron Maiden a KoRn nepatří mezi skupiny, které poslouchám, tudíž jsem dnešní den zasvětila odpočinku se sluchátky v uších. Mohu říct, jsem velice zvědavá, co můj otec řekne na KoRn. XD Metal není zrovna jeho parketa.

Nicméně, co se týče blogu -- zveřejním jednu ze svých kreseb, která již nějakou tu dobu leží na blogu bez toho, aby byla publikována. Jsem na ni docela pyšná, byl to můj nápad. A zatím se ani nezdá, že bych měla nějakou krizi v nápadech, proto je možné, že se dříve či později objeví i nějaká povídka. Vzhledem k odpudivě nezajímavému tématu týdne, na který téměř nelze napsat povídku (Stroj času) opravdu pochybuji, že to pod něj budu moci zařadit.

Ale třeba bych už mohla svůj repertoár rozšířit i o básně, které nějakou dobu píši.

Uvidíme.

K tomuto nemám absolutně co říct. Posuďte sami.

(Zabily by vás komentáře? Děkuji.)

Vím, že sem moc nechodím, a tak se to snažím na poslední chvíli zase napravit.

Mám tu vcelku slušnou návštěvnost, už se pomalu, ale jistě blížíme k tisíci. Děkuji za to.

Co se týče mé osoby, je mi dost k ničemu. Ale pravděpodobně napíšu nějakou náhodnou povídku na téma týdne. Za komentáře potom budu moc ráda, protože mě poslední dobou napsání jedné povídky bez nějakého útlaku z nějaké strany stojí moc a moc nervů, přemýšlení, kontrolování a vůbec.

Nejde jen o to, že už jsem ve svém životě zoufalá -- ačkoli stále doufám, že se to obrátí k lepšímu. Jsem prostě poslední dobou divná.

No nic, nebudu vás tím zatěžovat. Nebudu si ani stěžovat na všechny ostatní, co mají tak úžasné štěstí, vůbec jen o věcech, ve kterých já značně zaostávám... Ano, narážím na milostné vztahy.

Snad se máte lépe a více inspirativně, než já.

Mám vážně nenápadný název článku, že ano.

Ale ono to jinak říct než po lopatě asi ani nebude třeba. Je to přesně tak.

Snad pochopíte, pokud se začtete. Do tohohle jsem vložila srdce.

A zkušenost.

Tak.

Po dlouhé době zase zpátky, s vypoceným dalším dílem Thank You For The Venom. Nic pro slabé povahy, a nemyslím to v tom sadomasichistickém slova smyslu. Vážně to nečtěte, můžete utrpět velkým šokem, pokus jste normální člověk a ne jako já.

Ti nenormální ví, že toto není urážka, přeskočí toto varování a s úsměvem se vrhnou do čtení snad největší perverznosti, co byla za Boha stvořena :D

A ti normální si počkají na připravovanou "normální" povídku, o které budu povídat o jednom ze dvou nejsilnějších zážitků. Na který bude možná navazovat i den druhý, ačkoliv o tom jsem již mluvila. Ano, Mnichov. Otravuji, já vím. Ale potřebuji si to rozvést ještě trochu víc.

VAROVÁNÍ: KAPITOLA OBSAHUJE PÁROVÁNÍ KLUK/KLUK, INCEST, POHLAVNÍ STYK, PÁR OŠKLIVÝCH SLOV A PODOBNÉ PRKOTINY.